Michael Wittmann
SS-Hauptsturmführer Michael Wittman se stal legendou německých tankových vojsk a byl nejlepším velitelem tanku za druhé světové války.
Michael Wittmann (22. dubna 1914 - 8. srpna 1944)

Wittmann byl vojákem z povolání. Ve věku 20 let nastoupil v roce 1934 službu v německé armádě jako voják. Předtím si odbyl šestiměsíční službu v německém pracovním svazu RAD. 5. dubna 1937 vstoupil do elitní Leibstandarte SS Adolf Hitler (LAH). V roce 1937 se učil řídičem na SdKfz.222 a SdKfz 232. Zde se ukázal jako skvělí řidič. V září roku 1939 se v polské kampani Michael Wittmann jako SS-Unterscharführer ujal vedení průzkumného oddílu obrněných vozidel SdKfz.232. V říjnu roku 1939 se Wittmann dostal do berlínské posádky, kde se zkoušela útočná děla. V únoru 1940 byl Wittmann převelen k nově zformované SS-Sturm-Batterie (baterie útočných děl) LAH, která byla vyzbrojena typem StuG III Ausf. A.
Koncem roku 1940 začal svoji kariéru v balkánském tažení. Zde velel rotě samohybných děl Sturmgeschütz III Ausf. A z divize SS LAH až do poloviny roku 1941. 11. června byl spolu s divizí LAH převelen na východ k přípravám na operaci Barbarossa. 22. července začal útok na Sovětský svaz, kterého se účastnila i hitlerova elitní divize, která postupovala na jih do ruského území. 12. července dostal Wittmann Železný kříž 2. třídy za zničení sovětských tanků. O nějaký čas později byl zraněn v boji, ale zůstal se svou jednotkou a byl oceněn odznakem za zranění. 8. září 1941 mu byl udělen Železný kříž 1. třídy a zanedlouho poté po bojích poblíž Rostova Panzer Assault Badge (Odznakem za příkladný tankový útok) za zničení 6 sovětských tanků v jedné misi.
Byl také povýšen na SS-Oberschrführer. Až do června 1942 bojoval Michael Wittmann v Rusku. 5. června 1942 byl kvůli jeho vynikající službě přijat jako kadet do důstojnické školy v Bavarii. 5. září 1942 opustil tuto školu jako Instruktor pro tanková vojska. Na podzim 1942 dostala 1. motorizovaná divize zbraní SS "Leibstandarte SS Adolf Hitler" status divize "Panzer-Grenadier".
88 bílých kruhů (počet vítězství) bylo namalováno kvůli příležitosti focení této fotky. 28. února 1944 měla Wittmannova jednotka, pod velením kapitána SS Heinze Klinga, 5 Rytířských křížů (včetně Klinga) a Wittmann byl jako jediný, jenž měl i dubové ratolesti. Na přelomu únoru a března byla větší část této skupiny převelena do Belgie poblíž Monsu. Po opuštění východní fronty Wittmann prohlásil, že protitanková děla byla mnohem obtížnější zničit než tanky.
Ale zpátky k začátkům Wittmannovi oslnivé kariéry. Do poloviny roku 1942 bojoval v Rusku. V čevnu se dostal Wittmann jako instuktor do SS Junkerschule v Bavorsku. V září přichází zpět k své jednotce. 21. prosince 1942 byl Michael Wittmann povýšen na poručíka SS (SS-Untersturmführer). Wittmann velel rotě tanků Pz.Kpfw. III Ausf. L a M, která byla součástí praporu Tigrů. Jeho úkolem bylo krytí tanků Tiger před nepřátelskou pěchotou a podobnými překážkami. Na jaře 1943 opustil velení roty Pz.Kpfw. III a přechází na tank Tiger. Do ledna 1943 je jednotka vyzbrojována novými tanky Tiger v Padebornu.
Poté je "Leibstandarte Adolf Hitler" (LAH) převelena na východní frontu. 5. července 1943 dosahuje skvělých úspěchů na tanku Tiger v největší tankové bitvě druhé světové války v bitvě u Kurska (operace Citadela). "SS Leibstandarte Adolf Hitler" byla umístěna v jižním sektoru útočících jednotek. První den akce Wittmann zničil 2 protitankové děla a 13 tanků T-34, když zachraňoval Wendorffovu četu, která se dostala do potíží. 7.-8. července zničil 2 T-34 a 2 SU- 122 a 3 T-60/70. 12. července zničil dalších 8 tanků 3 protitanková děla a dělostřeleckou baterii. Tato operace byla ukončena 17. července 1943 a zahrnovala mimo jiné bitvy u Charkova a Kursku. Během bojů zničil Wittmann 30 sovětských tanků a 28 děl.
29. července 1943 se tanky Tiger z LAH staly součástí schwere SS Panzer Abteilung 101, který byl ale stále přidělen u SS LAH. V září 1943 byla LAH převelena do Itálie na odpočinek a k vykonávání dozoru nad okupovanou Itálií. V říjnu 1943 byla LAH znovu převelena na východ, protože právě začala sovětská podzimní ofenziva. 13. října zničil Wittmann 20 T-34 a 23 proti pěchotních a protitankových děl. Bojové úspěchy ho neopouštěly a v prosinci zničil další tanky a děla.
V prosinci 1943 se Wittmann účastnil mnoha střetnutí s rostoucí silou sovětů a zničil velké množství obrněné síly bolševiků. "Od července 1943 do ledna 1944 zničil 56 obrněných vozidel, T-34 a supertěžké SP. Ve dnech 8-9. ledna se svou četou zastavil a porazil pokusy o průlom sovětské tankové brigády a během bojů zničil 10 vozidel. 13. ledna mu na konto přibylo 19 T-34 a 3 supertěžké SP. "Jeho celkové skóre činilo 88 tanků a SP"
20. ledna byl Wittmann povýšen na nadporučíka SS a o dva týdny později dostal telegram od samotného Hitlera - "Jako děkovné ocenění vašeho heroického snažení v bitvách za budoucnost našeho národa vám uděluji jakožto 380. vojákovi Wehrmachtu dubové ratolesti k vašemu Rytířskému kříži. Adolf Hitler." a 2. únoru 1944 dostal toto vyznamenání od samotného Führera ve Vlčím doupěti, Hitlerově velitelském štábu ve východním Prusku. Dva dny po něm obdržel rytířský kříž i SS-Rottenführer Balthasar Woll, který byl skvělí Wittmannův střelec. Woll dokázal zasáhnout cíl i v případě, že se vlastní tank pohyboval.
Na jaře roku 1944 byla větší část praporu převelena do Belgie. 1. března se Michael Wittmann oženil s Hildegard Burmesterovou a jeho svědek byl jeho střelec - Woll. V dubnu 1944 navštívil Henschelovu a Sohnovu továrnu v Kasselu a mluvil se zaměstnanci, jimž děkoval za obrovskou práci při výrobě tanku Tiger I. Během návštěvy si prohlédl výrobní linku nejnovější verze tanku Tiger I Ausf E. V květnu 1944 se Wittmann připojil k 101. jednotce, která byla dislokována v okolí Lisieux v Normandii- Francie a stal se velitelem druhé roty.
6. června obdržel Wittmann poslední model tanku Tiger I. Od 6.6. a 12.6. se přesunoval Wittmannův prapor k plážím vylodění. 13. června 1944, týden po vylodění se spojenců v Normandii, měla 2. rota po přesunech a neustálých leteckých útocích 4 bojeschopné tanky Tiger I. a PzKpfw IV. a byla rozložena na kopci nad vesnicí Bocage. Úkolem bylo zastavit postup 7. obrněné divize (famózních pouštních krys), která obkličovala německé linie a útočila na silnici do Caen. Kolem 8. hodiny ráno zaútočila Wittmannova skupina na kolonu britských obrněnců směřující po níže položené silnici. Wittmann čekal, dokud se čelní vozidlo nepřiblíží na vzdálenost 100m a pak zničil první a poslední vozidlo, tak, aby znemožnily únik ostatním.
Skryt v malém lesíku, pálil Wittmannův tank na překvapenou britskou kolonu, ničíc ji tak kousek po kousku. Během hektických 5-ti minut zničila 2. rota 25 tanků a dalších 28 vozidel (14 obrněných a 14 protileteckých) 4. pluku "ostrostřelců" 22. obrněné divize předtím, než se mohla stáhnout před valící se pohromou. Zatímco 3 tanky Tiger a PzKpfw IV podporovaly tento útok střelbou z kopce 8 dalších tanků z 1. roty se přesunulo do vesnice Bocage, aby zde zničily další britskou tankovou skupinu. V ulicích vesnice byly boje tak urputné, že pás Wittmannova tanku byl roztržen protitankovým projektilem a posádka tanku musela vyskákat z tanku. Další dva tanky byly během bojů ztraceny, ale večer již byla vesnice v německých rukou.
Britské ztráty představovaly 25 tanků, 14 protileteckých vozidel, 14 obrněných vozidel a stovky mužů. Ztráty 501. praporu činily 6 výborných Tigerů, ale po celý následující týden byli Britové velmi opatrní při postupu a tak Wittmannův útok zastavil britský postup na Caen.
22. července dostal Wittmann za úspěch u vesnice Bocage zkřížené meče ke svému Rytířskému kříži. Na toto vyznamenání jej osobně navrhl velitel LSSAH generál tankových vojsk a generál zbraní SS Josef "Sepp" Dietrich. Slavnost proběhla dne 25. června 1944 a Adolf Hitler osobně dekoroval Wittmanna, který se tak stal nejvíce vyznamenaným německým tankistou 2. světové války.
V tu samou dobu byl povýšen na kapitána SS. Wittmannovi byla nabídnuto místo instruktora na tankové výcvikové škole, ale odmítnul a vrátil se do Normandie 6. července a zařadil se tak do právě probíhající bitvy o Caen (od 3. do 10. července). Poblíž Caen bojoval až do srpna. Byl mu přidělen nový tank Tiger#007. Počátkem srpna byla 101. skupina převelena do oblasti Cintheaux. V té době se Němci snažili znovu dobít Caen, který byl naprosto zničen předchozími boji. 8. srpna 1944 začala nová bitva u Cintheaux.
Tato bitva byla pro Wittmanna poslední. O jeho konci se vedou spory. Někteří tvrdí, že jeho tank zničila letecká raketa, která zasáhla zadní část tanku (jen 25mm pancéřování), poničila sání vzduchu a exploze iniciovala výbuch motoru a skladu munice. Jiní zas míní, že Wittmanův Tiger byl zničen skupinkou Shermanů VC Firefly vyzbrojeným 17 librovým kanóny, které mohly prorazit pancéřování Tigera na vzdálenost 800m. V každém případě síla exploze odtrhla věž, která se vznesla do vzduchu a padla pár metrů od trupu tanku. Wittmann prý nevěděl o přítomností spojeneckých tanků a důvěřoval směru útoku. Jinak by jistě útočil jiným směrem.
8. srpna 1944 se osádka tanku Tiger číslo 007 skládala:
SS-Sturmmann Rudolf Hirschel, 20 let, radista
SS-Unterscharführer Henrich Reimers, 20 let, řidič
SS-Unterscharführer Karl Wagner, 24 let, střelec
SS-Sturmmann Günther Weber, 20 let, nabíječ
SS-Haupsturmführer Michael Wittmann, 30 let, velitel.
SS-Sturmmann Rudolf Hirschel, 20 let, radista
SS-Unterscharführer Henrich Reimers, 20 let, řidič
SS-Unterscharführer Karl Wagner, 24 let, střelec
SS-Sturmmann Günther Weber, 20 let, nabíječ
SS-Haupsturmführer Michael Wittmann, 30 let, velitel.
Vyznamenání: Železný kříž 1. a 2. třídy, Rytířský kříž, Rytířský kříž s dubovými ratolestmi, Rytířský kříž s dubovými ratolestmi a zkříženými meči.
V boji to byl tichý muž, který měl něco jako šestý smysl. Velel skvělé osádce, která dokázala spolehlivě plnit jeho rozkazy. Byl velmi oblíben u kamarádů a ceněn u velitelů.