close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Norsko dějiny 9. část

11. června 2009 v 11:11 | fran,norg |  Norsko

Norsko po roce 1945

Poválečná obnova země probíhala poměrně rychle - už roku 1948 Norsko dosáhlo předválečné úrovně HDP. Země se stala jedním ze zakládajících členů OSN, navíc první předseda této organizace byl norský ministr zahraničí Tryggve Lie. Po neúspěšných debatách, prosazujících ustanovení jakéhosi bloku obrany sestávajícího ze skandinávských zemí, schválil parlament v roce 1949 vstup do NATO. V roce 1948 Storting prakticky jednomyslně zavedl pojem sociálního státu a o rok později zvítězila v parlamentních volbách opět Strana práce, která si vedoucí postavení udržela dalších 10 let. V souladu s národní prosperitou se norská společnost stávala více a více rovnostářskou. Státní subvence byly poskytovány zemědělství, rybářskému průmyslu, došlo k růstu mezd a systém sociálních podpor prakticky vymýtil chudobu. Stát byl důležitým aktérem v těžebním průmyslu, hlavním akcionářem hydroelektráren a stavěl obrovskou ocelárnu v Mo-i-Raně, aby tak pomohl růstu ekonomiky na zdevastovaném severu země. Roku 1952 byly založeny univerzity v Bergenu, Trondheimu a Tromsø. Po smrti Håkona VII. v roce 1957 nastoupil na trůn jeho syn Olav V., tehdy již ženatý se švédskou princeznou Martou. Narodily se jim 3 děti, z nichž Harald se stal korunním princem. Olava V. lze považovat za "lidového krále". Usměvavý, vlídný, nadšený lyžař nabádal svůj národ ke zdravému životu v přírodě. Fotografie Olava, kde drží v ruce lyžařské hůlky a kupuje si lístek v tramvaji směřující na zasněžené planiny nad Oslo, zdobila snad všechny norské domácnosti. Takto se například snažil jít příkladem ve snaze nabádat obyvatelstvo, aby v době ropné krize co nejméně používalo automobily. V 60. letech se koaliční vláda Strany práce se Socialistickou lidovou stranou potýkala z hospodářským útlumem, spojeným s růstem cen a daní. Celková nespokojenost s vládou vedla k mocenské změně - ve volbách 1965 zvítězila poprvé od konce války nelevicová koalice pod vedením Pera Bortena (Strana středu). V roce 1969 byla objevena ložiska ropy a zemního plynu v Severním moři a o pět let později začalo Norsko s těžbou těchto surovin. Norští politici se v průběhu 60. let snažili o přijetí Norska do Evropského ekonomického společenství (EES), ale lidé se obávali dopadu přijetí do této organizace na norské zemědělství a rybářský průmysl, a tak v referendu 1972 vstup odmítli. Roku 1976 obyvatelstvo velkou většinou odmítlo návrh na zrušení monarchie. Po vítězství konzervativců v září 1981 se stal předsedou vlády K. Willoch, ale r. 1986 ho opět vystřídala Gro Harlem Brundtlandová ze Strany práce (do r. 1989). Po krátké vládě Jana P. Syseho se r. 1990 stala opět premiérkou. Období její vlády však bylo v 80. letech provázeno mnoha problémy: ceny ropy klesly, ekonomika se dostala do recese, nezaměstnanost vzrostla a objevila se hluboká nespokojenost s daňovou politikou. Až do roku 1993 se u moci střídaly menšinové vlády a pokračoval útlum ekonomiky. Král Olav V. zemřel v roce 1991. Po něm nastoupil současný král Harald V., který se již koncem šedesátých let oženil se Sonjou Haraldsenovou, pocházející ze zámožné, ale nekrálovské rodiny. Prvorozená dcera se jmenuje Märtha-Luisa (*1962). O dva roky mladší syn Håkon Magnus je norským korunním princem. Jde nyní o poslední generaci sourozenců, v níž platí právo nástupnictví pouze pro potomka mužského rodu. Na norský trůn by tedy měl v budoucnosti usednout prvorozený potomek Håkona Magnuse, ať už bude jakéhokoli pohlaví. V referendu v roce 1994 Norové již podruhé odmítli vstup do EU (1. neúspěšné referendum proběhlo v roce 1972). Volba byla velice těsná (52,5 % ku 47,5 %). Proti vstupu se vyslovili zejména farmáři a rybáři, kteří se obávali vlivu členství na jejich ekonomickou situaci. Jak dlouho zůstane ještě Norsko mimo EU, je stále nejasné, i když situace se částečně vyřešila vstupem do Evropské zóny volného obchodu v lednu 1994. Norsko prošlo během několika málo generací dlouhou cestou - od skromného pruhu země na okraji Evropy pod cizí nadvládou k jedné z nejbohatších zemí světa. Není snadné odhadnout, co přinese budoucnost. Nejobtížnějším úkolem zřejmě bude vytvořit předpoklady pro pokračování blahobytu i po vyčerpání všech ložisek ropy u norských břehů.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama