Erwin Rommel

Erwin Johannes Eugen Rommel se narodil 15. listopadu 1891 v Heidenheimu, známý též jako Liška pouště, byl nekonvenční německý polní maršál považovaný za jednoho z nejlepších polních taktiků druhé světové války.
Proslavil se jako velitel tzv. Divize duchů během tažení Francií v roce 1940, jako velitel Afrikakorpsu v bojích o severní Afriku a nakonec jako inspektor Atlantického valu a jeden z velitelů čelících invazi. Po neúspěšném atentátu na Hitlera v roce 1944 byl donucen spáchat sebevraždu.
Rommel se narodil jako druhý syn středoškolského učitele a dcery bývalého prezidenta vlády ve Württenbergsku. Mladý Rommel se chtěl stát leteckým inženýrem, ale na nátlak svého otce se přihlásil k místnímu 124. Württembergskému pěšímu pluku jako kadet (1910). Po třech měsících byl povýšen na desátníka a po dalších šesti na četaře. V březnu 1911 byl poslán na důstojnickou školu do Gdaňsku. O rok později dokončil vojenskou akademii a následovalo povýšení na poručíka. Během svého působení v Gdaňsku se seznámil i se svojí budoucí ženou Lucii Marii Mollin, se kterou se roku 1915 veřejně zasnoubil a o rok později oženil.
Při vypuknutí I. světové války byl Rommel 2. srpna 1914 povolán se svým plukem na frontu. On sám se ale k pluku připojil o několik dní později. Již během prvních bojových nasazení prokázal Rommel odvahu v boji s nepřítelem, za což byl vyznamenán železným křížem II. třídy. V září 1914 byl zraněn na noze po souboji se třemi Francouzi, když se sám proti nim postavil s bajonetem poté, co mu došly náboje. Na konci roku 1916 byl přeložen na východní frontu do oblasti Siebenburgenu, kde se měl zapojit do bojů proti Rumunům. V květnu 1917 následoval přesun zpět na západní frontu do oblasti Hilsenského hřbetu. Po zajmutí 9000 italských vojáků mu bylo uděleno vyznamenání Pour le Mérité a následovalo povýšení na kapitána. Krátce po tomto vyznamenání byl povolán na místo nižšího štábního důstojníka, kde setrval až do skončení války.
Na začátku války působil ve Francii. Po obsazení Francie velel tažení v severní Africe, kde použil stejnou strategii jako při předchozí britské ofenzívě generálporučík O´Conor .Tam mnohokrát zvítězil. Po pádu severní Afriky následkem úspěšné anglické protiofenzívy byl stažen a umístěn do Francie. Měl za úkol dohlížet na přípravné práce budování obranného Atlantského valu. Během vylodění 6. června 1944 byl Rommel na návštěvě své rodiny v zázemí, takže nemohl přímo zasáhnout do bojů. Jako jeden z mála německých velitelů si hned po prvních dnech vylodění uvědomil, že válka je prohraná. Při jedné z cest nedaleko fronty byl 17. července 1944 jeho automobil napaden britskou stíhačkou. Rommel utrpěl těžké zranění hlavy.
Ačkoliv se přímo nezapojil do atentátu na Adolfa Hitlera (Stauffenbergův pokus o převrat), měl styky se spiklenci, kteří atentát připravili. Aby se vyhnul soudu a zachránil svoji rodinu, spáchal sebevraždu kyanidovou kapslí. K této sebevraždě byl donucen dvěma generály, kteří k němu byly vysláni na Hitlerův rozkaz. Měl na vybranou - buď spáchá sebevraždu nebo bude souzen a popraven. Po své sebevraždě byl pohřben jako generál se všemi vojenskými poctami. Erwin Rommel spáchal sebevraždu 14. října 1944 v Herrlingenu.
Ke cti Erwina Rommela je nutné zmínit, že svým vlastním vojákům během afrického tažení snižoval příděly vody, aby mohl rozdělit vodu i mezi válečné zajatce.
Proslavil se jako velitel tzv. Divize duchů během tažení Francií v roce 1940, jako velitel Afrikakorpsu v bojích o severní Afriku a nakonec jako inspektor Atlantického valu a jeden z velitelů čelících invazi. Po neúspěšném atentátu na Hitlera v roce 1944 byl donucen spáchat sebevraždu.
Rommel se narodil jako druhý syn středoškolského učitele a dcery bývalého prezidenta vlády ve Württenbergsku. Mladý Rommel se chtěl stát leteckým inženýrem, ale na nátlak svého otce se přihlásil k místnímu 124. Württembergskému pěšímu pluku jako kadet (1910). Po třech měsících byl povýšen na desátníka a po dalších šesti na četaře. V březnu 1911 byl poslán na důstojnickou školu do Gdaňsku. O rok později dokončil vojenskou akademii a následovalo povýšení na poručíka. Během svého působení v Gdaňsku se seznámil i se svojí budoucí ženou Lucii Marii Mollin, se kterou se roku 1915 veřejně zasnoubil a o rok později oženil.
Při vypuknutí I. světové války byl Rommel 2. srpna 1914 povolán se svým plukem na frontu. On sám se ale k pluku připojil o několik dní později. Již během prvních bojových nasazení prokázal Rommel odvahu v boji s nepřítelem, za což byl vyznamenán železným křížem II. třídy. V září 1914 byl zraněn na noze po souboji se třemi Francouzi, když se sám proti nim postavil s bajonetem poté, co mu došly náboje. Na konci roku 1916 byl přeložen na východní frontu do oblasti Siebenburgenu, kde se měl zapojit do bojů proti Rumunům. V květnu 1917 následoval přesun zpět na západní frontu do oblasti Hilsenského hřbetu. Po zajmutí 9000 italských vojáků mu bylo uděleno vyznamenání Pour le Mérité a následovalo povýšení na kapitána. Krátce po tomto vyznamenání byl povolán na místo nižšího štábního důstojníka, kde setrval až do skončení války.
Na začátku války působil ve Francii. Po obsazení Francie velel tažení v severní Africe, kde použil stejnou strategii jako při předchozí britské ofenzívě generálporučík O´Conor .Tam mnohokrát zvítězil. Po pádu severní Afriky následkem úspěšné anglické protiofenzívy byl stažen a umístěn do Francie. Měl za úkol dohlížet na přípravné práce budování obranného Atlantského valu. Během vylodění 6. června 1944 byl Rommel na návštěvě své rodiny v zázemí, takže nemohl přímo zasáhnout do bojů. Jako jeden z mála německých velitelů si hned po prvních dnech vylodění uvědomil, že válka je prohraná. Při jedné z cest nedaleko fronty byl 17. července 1944 jeho automobil napaden britskou stíhačkou. Rommel utrpěl těžké zranění hlavy.
Ačkoliv se přímo nezapojil do atentátu na Adolfa Hitlera (Stauffenbergův pokus o převrat), měl styky se spiklenci, kteří atentát připravili. Aby se vyhnul soudu a zachránil svoji rodinu, spáchal sebevraždu kyanidovou kapslí. K této sebevraždě byl donucen dvěma generály, kteří k němu byly vysláni na Hitlerův rozkaz. Měl na vybranou - buď spáchá sebevraždu nebo bude souzen a popraven. Po své sebevraždě byl pohřben jako generál se všemi vojenskými poctami. Erwin Rommel spáchal sebevraždu 14. října 1944 v Herrlingenu.
Ke cti Erwina Rommela je nutné zmínit, že svým vlastním vojákům během afrického tažení snižoval příděly vody, aby mohl rozdělit vodu i mezi válečné zajatce.