Tank Tiger I.
Jeden batalión Tigrů vydá za celou tankovou divizi.
Adolf Hitler
Tiger byl nejůčinnější a nejobávanější zbraní na tankových bojištích druhé světové války. Konec německé armády znamenal i konec Tigera, který si za dobu dva a půl roku vydobyl reputaci jako žádný jiný tank. Stal se skutečným symbolem "německých pořádkových sil" na věčně vykrvaceném bojišti. Přesvědčivě dokázal, že pouze vozidlo s nejmohutnějším pancéřováním a nejúčinnější výzbrojí může přežít na moderním válčišti.
V mnoha ohledech předznamenal vývoj moderních tanků. Vždyť i Panther, některými považovaný za nejlepší tank druhé světové války, byl z velké části zkonstruován z poznatků, které vycházeli z tanku Tiger I. Přes všechny své chyby si po celou dobu působnosti zachoval daleko nejlepší poměr ztrát na jakémkoliv válčišti proti jakémukoliv protivníkovi - to je fakt, který se tomuto "elitnímu" tanku nedá upřít.

Bojové nasazení
Poprve byly "Tygři" bojově nasazeni u Leningradu v zimě roku 1942. Němci zde udržovali dlouhotrvající blokádu města, která nakonec trvala rekordních 900 dnů. Tiger byl však vzhledem ke své hmotnosti nasazen v naprosto nevyhovujícim terénu, v bažinách okolo Leningradu. Navíc se začali projevovat mechanické závady a tzv. nevychytané mouchy tohoto stroje. Avšak Hitler i přesto na jeho bojovém nasazení trval. Dnes můžeme tvrdit, že to bylo chybou, neboť tank nebyl ještě dokonale připraven na tvrdé ruské podmínky a nacisté také ztratili moment překvapení, než kdyby tyto tanky nasadili později a ve větším počtu. Takle mohli Rusové ukořistěné tanky mezitím prouzkoumat a učinit nezbytná opatření u svých zbraní dříve než by se staly vážnou hrozbou.
Ruské tanky T-34 se totiž ukázali proti Tigrům jako naprosto neučinné. Sovětské tankové jednotky střet s Tigery naprosto demoralizoval. Sověti odpověděli tankem IS-1 (Imeni Stalina) a také zesílením pancířů a montáží děla větší ráže na tank T-34. Do konce druhé světové války bylo vyrobeno neuvěřitelné množství 52 000 "téček".
Nutno podoknout, že ve válce je mimo jiné často rozhodující moment překvapení a znalost zbraní používaných protivníkem. Další důležitou věcí je iniciativa a mobilita armády. Útočník tak může rychle přemísťovat svá vojska, aniž by si toho protivník všiml a stačil se připravit. Například nedostatek zpravodajských informací a jejich neprovázanost vedl německé představitele před ruským tažením k podcenění možností protivníka. Důstojníci wehrmachtu nevěděli o existenci ruských těžkých tanků KV a T-34. Fašisté měli sice na počátku operace Barbarossa velké úspěchy díky nepřipravenosti Rudé armády na tento úder, ale také těžili z toho, že Stalin dal předtím vyvraždit většinu důstojnického sboru. Vyvražděním ruských generálů a důstojníků při tzv. Stalinových čistkách, ztratila Rudá armáda svoje know-how.
Je sice pravda, že Stalin nakonec nacistické Německo porazil, ale mohl toho také dosáhnout za menších obětí, kdyby nezabil své zkušené generály. Navíc měl jisté informace o zvýšené aktivitě wehrmachtu před jeho útokem na Sovětské území, přesto neuvedl svá vojska do pohotovosti. Ruské tažení se tak v podstatě stalo válkou diletantů. Na jedné straně Hitlera, který mnohými svými rozhodnutími přivedl wehrmacht do kritických situací a na druhé Stalina za kterého musel potom tahat horké kaštany jeho neschopnější maršál Žukov. To že Němci dokázali navzdory drtivé převaze Spojenců v druhé polovině války ještě tak dlouho vydržet je nutno přičíst bojovému duchu německých vojáků a schopnostem německých generálů.
Tank Tiger I. byl vlastně odpovědí na těžké ruské tanky KV a T-34, které začaly fašistům čím dál víc znepříjemnovat život. Wehrmacht neměl v té době k dispozici tank ani protitankové dělo, které by bylo schopno tento nový ruský tank účinně likvidovat. Než se začala vyrábět a na frontu dodávat účinnější protitanková děla, používali fašisté protiletecký flak ráže 88 mm, kterého však bylo zoufale málo proti vzrůstajícímu počtu T-34 na frontě. Naštěstí pro Němce mnoho tanků T-34 nevyřadila zpočátku z boje činnost nepřítele, ale jejich mechanické závady, hlavně špatné převodovky.

Tank Tiger byl sice velice odolný, ale nebyl díky své vysoké hmotnosti tak obratný, což však později vzhledem k vývoji války nevadilo, protože Němci přešli do obrany. Němci vyvinuli ještě tank Panther, který se též dokázal vyrovnat ruskému tanku T-34 a IS-1, ale byl lehčí než Tiger a tím pádem rychlejší a obratnější.
Významně tank Tiger I. zasáhl při tzv. Třetí bitvě o Charkov. Po kapitulaci Paulusovi armády u Stalingradu se vojska třetí říše ocitla v "nedobré situaci". Hrozilo, že povzbuzení Sověti odříznou celou kavkazkou armádu a zhroutí se německé jižní křídlo. Za této situace povolal Hitler svého nejtalentovanějšího velitele polního maršála Ericha von Mansteina. Ten navrhl ústupový manévr. Rusové se tím měli utvrdit, že německá vojska v panice utíkají. Hitler se však stále k jakémukoliv stahování vojsk stavěl s nevolí. Hitler vycházel se svých zkušeností z první světové války, kdy se v "zákopové válce" bojovalo o každý kus země. Proto se domníval, že každé těžce vydobyté území je nutno "zuby, nechty" udržet. Tato taktika se mu například vyplatila při ruské zimní ofenzívě u Moskvy, kdyby pravděpodobně větší ústup vyvolal v řadách wehrmachtu paniku. Vrchní velitel proto uvažoval, že když se mu tato taktika již jednou osvědčila může platit pořád. Avšak první velkou ránu utržila tato taktika v bitvě o Stalingrad.
Opravil bych tvůj velice stručný článek,kde nazýváš Němce fašisty, což je samozřejmě špatně, fašisti byli Italové, Němci byli nacisti.