Historie Norska
Dnešní název Norsko (Norge, Norway) vznikl z původního označení námořní cesty kolem západního pobřeží Skandinávského poloostrova (Norqr vegr = severní cesta). První lidé se na území dnešního Norska objevili po skončení doby ledové. Podle archeologických výzkumů bylo Norsko osídleno asi v letech 8 000 -10 000 př. n. l. Prapředkové dnešních Norů se živili zejména lovem sobů a rybolovem. Asi před 3 000 lety začalo osídlování norského vnitrozemí. Civilizace na území Norska prošla stejnými fázemi jako v ostatních evropských zemích, tj. dobou kamennou, bronzovou a železnou. První historická zmínka o Norsku přichází od Pythease (kolem roku 330 př. n. l.), který se jako obchodník plavil na sever Evropy a dostal se až na území jižního Norska, ale oblast dál na sever zůstávala světu neznámá. Rozmach římského císařství vedl k rozvoji obchodu mezi Norskem a Středomořím. Svědectví o této spolupráci podávají po celém území Skandinávie runy, pocházející z období kolem roku 200 n. l., jejichž 24písmenná abeceda - futhark - byla zřejmě ovlivněna řeckými a římskými literami. Runové nápisy v jižním Norsku znázorňují především nejrůznější události v životě dávných lidí. Znovuoživení kontaktů se Středomořím mělo za následek rozšíření používání železa, což napomohlo transformaci norského zemědělství a především umožnilo osidlování nových oblastí, kde byla zakládána zemědělská půda. Osídlení tak bylo stále rozptýlenější. Vytvořila se třída bohatých farmářů, ale v hierarchii společnosti byli nejvýše místní náčelníci, jejichž moc byla založena buď na vlastnictví půdy (ve vnitrozemí) nebo na obchodu a pirátství (na pobřeží).